Vítejte na mém blogu. Mohou se zde vyskytovat povídky, pro lidi do 18 let, s obsahy yaoi,shounen-ai,yuri, apod.,takže pokud se vám něco nelíbí, tak urychleně opusťte blog. Zanech komentář :)

Prostě je miluju!

12. března 2014 v 20:50 | Caroline |  Klasika :)
Asi jsem se zbláznila,už dlouho jsem tu nebyla,ale prostě je miluju,
nemůžu si pomoct,když někdo řekne Moony,Padfoot...prostě ti dva jsou k sobě jako stvoření
tentokrát je to POZOR klasická povídka,takže yaoi nečekejte....
je to psaný na rychlo,možná jsou tam chyby,ale na to kašlu
:D napište svůj názor,jestli mám psát klasiky,nebo vůbec,nebo Yaoi five ever ! :D


Byla schůze řádu.
Všichni se jako obvykle sešli na Grimmauldově náměstí 12 u Blackových, jehož dům Sirius řádu poskytoval pro své schůze a přátelé. Alespoň něco mohl udělat pro řád, když už nesměl vycházet ven.
Pro Siriuse je to z jedné strany utrpení a z druhé i záchrana. Vždy, když řád schůze nemá,připadá si Sirius sám. Alespoň s bystrozorama si může popovídat o smrtijedech a novinkách na ministerstvu, někdy při vyjimečných okamžicích i s Brumbálem,ale všichni většinou přišli,něco prodiskutovali a hned odešli. Sirius nesnášel diskutování.
Ještě více nesnášel,že se ten debil Snape pohybuje po jeho domě. Nejradši by ho vždycky umlčel navždy, když svým arogantním tónem začíná svůj obvyklý proslov,narážející na to,jak je strašně důležitý a koná dobrou práci. Tak to určitě. V tomto ohledu Sirius souhlasil s Harrym.
Měl dojem,že je stejně Snape špión Voldemorta a na Brumbála to jenom hraje.
Dneska si Sirius jen tak pískal a jako obvykle se houpal na židli, když opět vstal Snape a začal blábolit. Pod stolem kopnul Rema:,,Nechápu,že mu Brumbál věří,jako jediný z řádu je Zmijozel,slizkej a arogantní,moc informací taky nedává,ale spíše vyslýchá." zamračil se a pořád se pohupoval na zadních nohách židle.,,Já mu věřím,Siriusi,"řekl pevně Remus a jeho diskuze skončila. Remus narozdíl od Siriuse neměl se Snapem žádné spory,narozdíl od Jamese, Petera a Siriuse, takže nesouhlasil s nadáváním na Snapeovu postavu.
Na to se Sirius zvednul a odešel z místnosti. Na tohle už nervy neměl.
Doufal alespoň,že jeho nejlepší přítel bude věřit jeho úsudku,ale Remus ho zklamal. Přeci i starej Brumbál se může splést, a vše co řekne také není pravda. Nikdo není neomylný.
Musel na vzduch. Teda samozřejmě všichni myslíme ten zatuchlý vzduch, který v domě Blackových byl. Sedl si do obývacího pokoje před krb, na který ještě před dosednutím vyslal incendio,aby se krásně rozpálil. Nohy si položil na podložku a relaxoval. Bohůžel ho vztek nepřecházel,takže si po krátkém rozmýšlení zapálil doutník. Konečně pocítil tu slast,když mu nervy povolovaly a on myslel jenom na klidný život, který,jak doufal ho čekal v budoucnosti.

,,Siriusi,"ozval se hluboký hlas ode dveří. Byl plný nádechu zklamání,očekávání a smíření,přesně,jak to uměl jenom Brumbál. Sirius ihned típnul doutník a uhasil hůlkou oheň. Jenom tenhle hlas mu stačil k tomu,aby přesně věděl, že to,co dělá, není správné. Brumbálovi věřil,ale Snapeovi prostě ne.
Brumbál to vycítil a když Sirius prošel dveřmi,dal mu ruku na rameno:,,Drahý Siriusi,ty si opravdu myslíš,že bych věřil smrtijedovi?" Zeptal se mírně smutným hlasem,který také vyjádřil mnoho. Sirius musel okamžitě vypadnout. Být tu ještě chvíli s Brumbálem,klidně by mu svěřil všechna svá tajemství, která měl,protože to byl on,Albus Brumbál,kdo ho donutil uvažovat takhle a nikdo jiný. Ani Remus,který něco vždy Siriusovi vymlouval, neměl takovou moc ve slovech, jako Albus Brumbál. Ale prostě se nedokázal smířit s tím,že Snape není zlý.

,,Tak co,Blacku,jaký to je být pro řád neužitečným,když ani ten svůj psí čumák vystrčit z domu nemůžeš?!" Zeptal se ho posměšně Snape mezi dveřmi. Sirius se otočil,tohle ale fakticky už přehnal. Začali po sobě metat kletby,které se odrážely od nábytku všude kolem.
,,Dost,Siriusi,Severusi,jste jak malí!" Vložil se do toho Lupin a jen tak tak se vyhnul odražené kletbě petrificus totalus.
Najednou oba,jakoby znehybněli. Místo Remuse se objevil Albus Brumbál. Nevříčně se na oba díval. Sirius pořád mířil hůlkou na srdce Snapea, zatímco Snape už hůlku dávno sklidil. Takže to opravdu vypadalo,že se Sirius pokusil napadnout člena řádu,což neznamenalo nic jiného,než zradu.
,,Není to tak,jak to vypadá!"řekl hnedka a ihned spustil hůlku k tělu. Snape se jenom ušklíbl. Tohle mu jen tak neprojde....
,,Je pravda,"vložil se do toho Remus:,, že po sobě stříleli kouzla navzájem" podotkl Remus potichu.
Brumbál však upíral svůj zrak pouze na Siriuse. Ten mlčel a díval se do země. Poté všichni odešli až na Remuse, který tu,obávaje se o přítelovo zdraví,zůstal. Remus nikoho jiného než Siriuse neměl,žádného přítele či něco podobného a neměl rád,když byl jeho nejlepší přítel v emoční h krizích.
,,Nesnáším nespravedlnost!" Řekl Sirius prudce a tloukl pěstí do stolu kuchyně, u kterého Remus seděl a popíjel kávu:,,Dovol,abych ti připomněl,že jsi jí sám konal, a to právě na Severusovi." Podotkl Remus a pozorně se na svého přítele zadíval. Věděl,že by ho neměl moc štvát,ale neudržel se.
,,To by mi tak ani nevadilo,spíše mě zklamal nejvíc Brumbál, který mu věří a ty,že mu po tom všem věříš taky!"řekl ostře Sirius a změřil si Remuse naštvaným pohledem,který říkal,že není radno se s ním hádat. Né o člověku, který mu kazil náladu na škole i teď. Nesnášel už ten pohled do jeho umaštěnýho ksichtu, ve kterém byl jenom nos nahoru vidět a umaštěné vlasy, jež mu padaly do té jeho šišatá tváře.
,,Každý člověk by měl dostat druhou šanci!"zvedl se od stolu Remus a na něm už také bylo znát,že začíná být naštvaný. Nemiloval Snapea,ale neměl důvod ho nenávidět.
,,Jó,takže kdyby přišel Lucius Malfoy,že se změnil a přechází k dobru,taky bys mu věřil?" Vyjel na něj Sirius arogantním tónem.
,,Tohle je jiný případ,to za prvé, a za druhé tys Severusovi jenom ubližoval,byl jsi jen obyčejnej děvkař,takže nevíš,jaký normálně Snape je a jak se k přátelům chová!"
,,Tos přehnal Remusi!" Vykřikl Sirius a vrhl se na něj. Úplně zapomněl,že má hůlku a vrhl se na něj ručně. Praštil s ním o kuchyňskou linku, ale Remus na sobě nenechal znát žádnou slabost a vrátil mu to i s úrokama. Za chvíli už leželi na zemi v sobě. Sirius byl nahoře a chystal se k finální ráně, která by ho okamžitě omráčila, když hodiny odbily sedmou. Zvuk hodin Siriuse zvláštním způsobem přivedl do reality a okamžitě z Náměsíčníka slezl a podal mu ruku,aby ho zvedl.
,,Já..promiň mi to Remusi..."začal se hned omlouvat Sirius. Vlkodlakovi tekla z nosu krev a na těle měl šrámy. Sirius měl roztrženou košili a monokl na oku.
Remus odešel do koupelny a Sirius si začal pomalu léčit rány. Doufal,že bude s Moonym řeč,protože to byl jeho jediný přítel...nebo taky ne ?

Celý večer s ním Remus nepromluvil. Jenom seděl v rohu místnosti a popíjel čaj,který si sám uvařil. Sirius se cítil špatně. Věděl,že by se měl omluvit,protože je to slušné a mezi přáteli se to dělá,ale on prostě nemohl. Nemohl prostě jít a omluvit se znovu za něco,za co v podstatě nemohl. Ano,uhodil ho,ale jenom protože ho naštvalo,že mu jeho přítel do očí řekl, že je děvkař. Najednou Siriusovi v mysli vstanula slova Brumbálova :,,Někdy je pro nás těžké,přiznat si pravdu,ale musíme s ní zacházet s co největší opatrností." Už zase Brumbál. Sirius si opět uvědomil,jak moc tě jeho člověk změnil jeho život už od základů. Sirius se narodil s o rok mladším bratrem před 35 lety.
Nesnášel to doma. Všichni obdivovali jen Reguluse a Siriuse zavrhli, protože se dostal do nebelvíru. Siriusovi rodina byla samozřejmě čistokrevná a všichni se dostali do Zmijozelu, takže byla hanba,že se Sirius jako jediný dostal do nebelvíru. Regulus se stal také smrtijedem,za což byla jeho matka nejvíc ráda. Do té doby si Sirius časem našel přátelé a nenápadně se stal zvěromágem,zatímco Regulus utekl k Voldemortovi. Mezitím se nejspíš milionkrát dostal do sporů s Brumbálem,hlavně ohledně chození po večerce povenku a nebo napadání ostatních. Je třeba říct,že Sirius to s hůlkou uměl perfektně. V 16 letech utekl z domu k Jamesovi. Věděl o tom jen James,jeho rodiče a samozřejmě Brumbál, který však toto tajemství také udržel. Později byl na svatbě Jamese a Lily,která už čekala Harryho. Harry se narodil asi o měsíc později a já Sirius mu šel za kmotra,na poslední chvíli místo sebe stanovil Petera strážcem tajemství,což se mu velmi vymstilo,když ten malý pokřivený idiot prozradil Pánovi zla, kde bydlí ten, který podle věštby měl Voldemorta zabít. Když James zemřel a Sirius šel do azkabanu,prohlášen za největšího vraha, pocítil 8 let výčitky. I Albus za ním byl v azkabanu. Poradil mu,že když v něco věří,musí vydržet spousta věcí,aby to vyšlo. Opět mu pomohl, a ten magický pohled v jeho očích mu po zbylé 4 roky dodaly sílu a cíl. A jednoho hezkého dne,když si vzal od Kornélia noviny a spatřil,že ta odporná krysa ještě žije, dostal svůj cíl. Díky tomu utekl z azkabanu...
Poté o ten rok později mu Brumbál opět zachránil život,když ho vyslechnul a ačkoliv zjistil,že byl celou domu zvěromágem a co všechno provedl,nezlobil se ani v nejmenším a nechal ho zachránit před mozkomorovým polibkem.
Pak mu poradil místo k úkrytu...
Prostě Albusi Percivalu Wulfricu Brianu Brumbálovi dlužil život...

Remus nepřijímal Siriusovi omluvy. Jenom seděl v koutě místnosti a díval se z okna. Sirius z toho byl celý špatný. A jediný,kdo by mu poradil,byl jedině Brumbál....

,,Siriusi,co tady proboha teďka děláš?!" Zeptal se trochu udiveně Brumbál, když se Sirius přemístil do Brumbálova domu v Godrikově dolu o půl jedenácté večer.
,,Potřebuju poradit, a vy jste to vždycky dovedl nejlíp," mírně se usmál Sirius a pohrával si s klíčema od domu. Řekl Remusovi,kam jde a požádal ho,aby neodcházel a zamkl. (Normální mudla by si u této věty pomyslel:,,Co je to sakra za logiku?!", ale každý kouzelník ví,že se kdykoliv můžeš přemístit kamkoliv,pokud nepočítáme Bradavice či podobně zabezpečená místa.)

,,Můžu dál?" Zeptal se mírně netrpělivě Sirius a podíval se mu opět do jeho modrých očí. Uklidňovaly ho natolik,že se chvíli cítil,jakoby se nic nestalo. Jakoby byly jeho problémy hnedka vyřešeny,jakoby se vrátil do dob, kdy s Jamesem vyjídali školní kuchyni a brouzdali po zapovězeném lese i přes všechny zákazy a Hagrid je nachytával zpátky.
,,Ano,pojď dál" usmál se Brumbál a pokynul mu, aby vešel. Sirius tady byl vlastně poprvé, jak si to tak uvědomoval. Všechno mu připadalo cenné. Krásný,dlouhý Perský koberec,mramorové stoly a velké knihovny podél zdí vytvářely útulný dojem v tak velkém prostoru. Bylo kouzelné se dívat na všechny obrazy,většinou Brumbálových předků,ale sem tam zahlédl i pár známých tváří.
,,No,"pokynul rukou Albus,když se Sirius usadil do malého hlubokého červeně saténem pokrytého křesla:,,tak povídej."
,,Ehm..no.." Začal Sirius,ale nějak se mu zadrhlo v krku...nedovedl mu to celé povědět..musel by mu říct úplně všechno, i to,jak říkal,že je Brumbál už starý a dělá podstatně velké chyby... Řekl by to do očí člověku, který do něj důvěru vkládal..to prostě nedovedl...
,,Vypadá to,že ti nejde vyjádřit, co se doopravdy stalo tak vážného, ale pamatuj Siriusi,že ačkoliv člověk chybuje a mnohdy za ty chyby trpí, je třeba si z nich vzít hlavně ponaučení,pokud mi rozumíš." Řekl moudře Brumbál a usmál se.
,,Takže,třeba vy chybujete v tom,že věříte Snapeovi a pak...-" ujelo Siriusovi a ihned by se za to praštil. Albus ho propálil pohledem, který naznačoval,že se o tom s ním už víckrát bavit nehodlá a Sirius sklopil zrak dolů..
,,Asi už půjdu,ještě bych udělal větší chyby,než doposuď,"podotkl kysele Sirius a nabral letax. Rozloučil se a zmizel v plamenech.

Remus seděl u stolu,ale pořád byl zklamaný. Sirius si sedl proti němu a chtěl si s ním promluvit,ale najednou přilétl oknem do domu fénix Fawkes a přinesl zprávu, ve které stálo:

,,Všichni ihned na ministerstvo,Harry je v nebezpečí!"
Albus Brumbál

Sirius a Remus se přemístili a začali útočit na smrtijedy. Remus chránil Harryho a Sirius bojoval se šestřenkou Bellou..potom se objevil blízko závěsu smrti a Bellatrix vypálila poslední kouzlo...
Zelený paprsek ozářil celý prostor a Sirius spadl..navždy spadl...šel dál..
,,Odpouštím ti,tichošlápku,"zašeptal v slzách Remus a jedna ze slz mu skápla za Siriusem....
,,odpouštím.."zašeptal naposledy...a odešel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 13. března 2014 v 9:40 | Reagovat

opäť úžasná poviedka

2 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 13. března 2014 v 18:09 | Reagovat

pěkná povídka :DD ale.. *neví jestli to už psala* no prostě nemám moc ráda HP~

3 Misha Misha | E-mail | Web | 13. března 2014 v 19:58 | Reagovat

wau smekám...povedlo se ti to :-)

4 Ai Ai | Web | 15. března 2014 v 11:24 | Reagovat

Krásné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama